Odchod

Na straně stolek s limonádou. Protože už několik let nepije. Držíš v ruce, ruku. Plná vrásek, ale přesto se pod ní rýsují svaly. Důkaz mnoha desítek let tvrdé práce. V místnosti je ticho. Jen hodiny v rohu odpočítávají minuty.

Koukáš na krátké šedé vlasy a do modrých očí. Rty se občas usmějí, přes rozpraskanou kůži, a vypráví příběhy. Vzpomínky na to jak jste spolu poprvé šli na čundr. Spali na přehradě bystřička a večer s panem „rosákem“ pily rum až pozdě no noci. Hrálo se a zpívalo. Sousedi připojily svoje vtipy k dobru a ty, přestože jsi mladý jsi s historkami a vtipy nezůstal pozadu.
Vzpomínáte jak ti řekl, že ti ve všem pomůže a vždycky pomohl. Nikdy neřekl ne. A když ti bylo těžko stál u tebe a trpělivě si s tebou povídal. Třeba když ti v deseti letech operovali uši. A tebe svědila celá hlava. Seděl u tebe o půlnoci a pomáhal ti snášet tu hroznou bolest.
Hodiny tikají a ty si přeješ zastavit čas. Celý život tak nějak utíkal a přestože se snažil, málokdy jsi jeho snahu ocenil. Dokonce tě ani nepotrestal když jsi poprvé vyhodil celou elektriku v době, kde jste bydleli, tenkrát ještě s mamkou.

Pak odešel.

Ty víš proč.

A nikdy jsi se s ním vlastně nepřestal bavit. Jako jediný z rodiny jsi to chápal.
Postupně jsi nabýval na síle a on zestárnul. Moudrost mu kouká z očí, ale přesto dokáže dělat čertoviny jako za mlada. Jen ho to rychle vyčerpává. Až jsi starší uvědomuješ si co všechno ti dal. Kolik znalostí a moudrosti. Na základě toho jsi se snažil být dobrý táta. Ale nevyšlo to. A tak jste tu sami v místnosti, plné emocí a vzpomínek.

Koukáte na sebe.

Z očí do očí.

Vezne druhou ruku a pohladí tě po té tvé.

„To bude dobrý ty vole“

„jasná věc“ a peřinu ukápne první slza, která zanikne v posledním nádechu.

Když ti odejde táta.