Nezařazené

Maso

Restaurace ve válečné Praze 1944. Je sice skoro obsazeno, ale přicházející muž se nebojí navázat rozhovor s mužem u jehož stolu je volná židle.

„Dobrý den, máte zde volno?“

„Ano mám, posaďte se“

„Koukám že pracujete, dle těch všech papírů“

„Máte pravdu samé problémy, málo vagonů na převoz dobytka“

„To znám také obchoduji s dobytkem a masem.“

„opravdu no vidíte, ale asi na jiné úrovni ne? Já mám na starost odstranit neužitečné a staré kusy, takové které porušují kvalitu“

„To máte pravdu, já jsme na druhé straně spektra. Náš dobytek je nejlepší z celé Evropy!“

„Opravdu?  To je zajímavé, provádíte asi drsnou selekci, že?“

„To ano! Vyřadíme skoro každý druhý kus. Chceme prvotřídní kvalitu! Ale člověk má pak chuť se úplně zakousnout jak to vidí okolo sebe!“

„To já to mám občas podobně. Sem tam se objeví kousek radost pohledět, člověk má chuť jej pohladit a ochutnat! Ale vím, že uvnitř je to všechno špatně a musí být zlikvidován!“

„Kolik tak kusů denně projde Vaší továrnou na smrt, řeknu-li to tak drsně.“

„Netřeba se bát ostrých slov, koneckonců továrna na smrt to v podstatě je. No řekl bych, že kolem 20 000 kusů denně to bude.“

„To je skutečně docela dost zkaženého masa. Věřím, že občas berete i něco od nás.“

„Je to možné. Občas možná něco na polévku, dělníci v dnešní zimě potřebují zahřát.“

„A mohu se zeptat, jakým způsobem ten dobytek usmrcujete? Řeším to teď u nás, a elektřina je značně nešetrná“

„No, řešíme to plynem, je to rychlé a jednotlivé kusy odpadají velmi rychle, pak je spálíme. Je to efektivní a levné“

„Zajímavé, bylo by možné to vidět? Teda já svůj dobytek pálit nehodlám to nechám na kuchařích.“

„No pokud zvládnete ten pohled proč ne?“

„Jatka jako jatka, ne?“

„Asi máte pravdu. Promiňte ale jak se vlastně jmenujete příteli z oboru?“

„Izák Wolderstein, obchodník s dobytkem a drůbeží, těší mě.“

„Rudolf Hösse, tábor Osvětim, těší mne také“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *